První den filmového festivalu Kino na Hranici.

KNH LOGO CZ webČeský Těšín 28. 4. 2016

První den filmového festivalu Kino na Hranici. Přijel jsem do Českého Těšína a jakmile jsem se dostal na polskou stranu, již mě vítaly festivalové plakáty na budově bývalé celniční kontroly. Zde jsem si vyzvedl akreditaci u velmi milých pořadatelů, kteří byli stejně milí i potom co zjistili, že umím sotva čtyři polská slova. Dostal jsem kartu se svým jménem a dárkovou tašku s jedním důležitým letákem. Programem a mapou zároveň. Vydal jsem se tedy podle plánu na první promítací místo, Teatr. Bohužel jsem i s plánem v ruce zabloudil a z prvního filmu jsem viděl asi třetinu. Naštěstí mi to vynahradila krása Teatru, který by se dal přirovnat ke zmenšenému národnímu divadlu.

O něco později jsem se vydal k dalšímu promítacímu místu, tentokrát k českému Centralu. To, co oproti Teatru neměl na kráse doháněl filmovým zážitkem. To protože je ve stylu kin z 20. let minulého století, dokonce je zde vystaveno několik kusů velmi starých promítaček. Viděl jsem zde několik černobílých filmů z československé produkce, takže atmosféra byla na jedničku. Ještě jsem ovšem nenavštívil všechna místa, takže jsem se vydal směrem kino Piast.

Řídíl jsem se plánkem, a tentokrát jsem našel správné místo spíše náhodou. Naštěstí zde byla velká brána s viditelným znamením. Co se samotného kina týče, je to takový kompromis mezi první a druhou variantou. Je pěkné a moderně zařízené. Nejsme tady však kvůli kinům, ale filmům. Promítal se zde, snad paradoxně, první a také jediný, čistě český film, který jsem dnes viděl. To mi ovšem nevadilo, neboť ve všech kinech u všech filmů byly titulky buď v Češtině, Polštině, Slovenštině a dokonce v Angličtině. Film byl opět černobílý a vyprávěl o životě maloměstských učitelů a o tom, jak si rodiče často přejí, ať mají jejich děti dobré známky místo dobrého vzdělání. Poslední projekce, které jsem se zúčastnil, měla být v Centralu, ale díky mému skvělému orientačnímu smyslu, obvzvlášť v plánech, jsem si to nasměroval do Teatru, což byla ovšem taková malá výhra, protože jsem zhlédl skvělý, nový, ne však jednoduchý poslký film, přičemž na konci, což jsem nevěděl předem, se objevila hlavní herečka a dva další herci a vyprávěli o natáčení s tím, že byl ještě prostor se jich osobně zeptat a popovídat si s nimi.

To byl první den na filmovém festivalu Kino na Hranici. Bezeseporu to je zajímavá událost v pěkném městě, které nikdo nemůže litovat, pokud se zúčastní. Ještě bych nakonec skromně doporučil naučit se číst v plánu a programu, pokud jste jako já a navíc neumíte Polsky. Už dnes se ovšem nedočkavě těším na následujících pět dní.

 

Daniel Hanslík

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>