Musíme si pomáhat

Musíme si pomáhat

Těšín – úterý 28.4. 10:30 -  Naprosto trefný název pro tento film. Hned v úvodu jsme seznámeni s ústředními postavami a jejich problémy – manželé Čížkovi, kteří nemohou mít děti, v podstatě jsou ale rádi, protože by nechtěli přivést nový život právě do této doby, kdy nikdo neví, jak bude válka pokračovat zítra. Dále pak David, pronásledovaný Žid. Všichni v ulici jej znají, kdysi byl jedním z nich, avšak když se domáhá pomoci u souseda Františka Šimáčka, dočká se jen vyděšeného pohledu a zběsilého kříku „Jude! Jude! Hier ist Jude!“, který Davida donutí utéct a schovat se. A nakonec Horst Prohaska, člověk nějakým způsobem spojený s nacisty, známý Čížkových, otec tří dětí a bojovník o srdce Marie Čížkové. 

 

Tyto hlavní postavy si opravdu pomáhají, kde jen můžou. David je ukryt u Čížků ve spíži a je o něj dobře postaráno. Horst Čížkovým donáší dobré jídlo a vždy jim podá aktuální zprávy z dění na frontě. Ve chvíli, kdy se Josef Čížek dovídá, že je neplodný a Marie oznámí Horstovi, že je těhotná, aby ji už nechal být, je David ochoten Marii ono smyšlené dítě udělat. Když je Horst po válce zajat, Marie již rodí a Josef shání doktora, v čemž mu ovšem opravdu nepomáhá pan Šimáček, který jej označí za přítele nacismu. Josef však opáčí, že celou válku doma skrývá Žida a že jim to rád dokáže, když sežene doktora. Jdou tedy do provizorního vězení a ve chvíli, kdy Josef spatří Horsta, řekne, že on je tím doktorem. A tak se Horst stane porodní bábou. Doma u Čížků pak David vypoví, že o něm Horst celou dobu věděl a přesto nikomu nic neřekl.

Film je krásnou ukázkou toho, že ani během války nemusí být úplně nejhůře, když jsme ochotni si pomáhat, a časy pak mohou být i optimistické.
Celkově šlo o velmi emotivní podívanou – v jednu chvíli se smějete nad scénou opilých poskakujících mužů, kteří si velmi nahlas zpívají jakousi němekou písničku, a baví vás nechápavé překvapené pohledy sousedů, kteří kroutí hlavami dole na chodníku. V druhou chvíli pak zvážníte, když se dovídáte, že jednomu z nich zemřela manželka a na frontě i syn. Náhle toho muže odsuzujete, že se nejspíše pomátl na rozumu, když vidíte, že se rozhodl svého druhého (asi) desetiletého syna poslat ve vojenské uniformě a s kufrem na totéž místo, kde padl jeho bratr. A nakonec jste velmi zmateni, když se mezi ruinami domů prochází Josef s kočárkem a mává svým dítětem na lidi, kteří během filmu zamřeli…

Snímku nelze nic upřít, pouze jej chválit. Technicky byl velmi zdařile vyveden. Třebaže jste právě prožívali záchvat smíchu, stále na vás dýchala ta temná atmosféra nacismu. Herci se do rolí opravdu vžili a lepší lidé, než Anna Šišková, Bolek polívka, Csongor Kassai a Jaroslav Dušek, pro film nemohli být vybráni.

Filmový zážitek snad kazil pouze nedostatek místa mezi sedačkami v druhém patře v Cieszynském Teatru, celkem by se hodilo mít skládací nohy.

Autor : Pavla Binarová

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>